Věž, která patří k nejpůsobivějším dílům civilní gotiky na světě, byla postavena podle návrhu Petra Parléře ve 2. pol. 14. století Parléřovou hutí chrámu sv. Víta. Za stavbu odpovídal sochař a stavitel Michael Savoyen, zeť Petra Parléře a syn architekta katedrály v Kolíně nad Rýnem. Po něm převzal dům i dílnu r. 1385 kameník Petr, který věž dokončil. Kromě hlavních projektantů a sochařů se na práci vystřídalo kolem sta kameníků. V horní části věže směrem k mostu bylo v roce 1621 vystaveno pro výstrahu 12 hlav některých z vůdců stavovského povstání, popravených na Staroměstském náměstí. Hlavy tu visely přes 10 let, sejmuty pak byly tajně v noci a pohřbeny na dodnes neznámém místě.
V roce 1648 byla věž poničena při švédském obléhání Prahy, obzvláště strana obrácená k mostu, která byla původně ozdobena sochami trůnící Madony a císaře a krále Karla IV. a jeho manželky Elišky Pomořanské. Na tuto stranu byla při následné rekonstrukci, kterou provedli v letech 1650 - 53 Carlo Lurago a Giovanni Spinetti, umístěna kamenná deska s latinským textem na památku hrdinného boje Pražanů se Švédy. K důkladné opravě došlo v letech 1854 - 78 pod vedením Josefa Mockera, přičemž věž dostala dnešní střechu se čtyřmi nárožními věžičkami. Další opravy probíhaly v letech 1952 55 a 1978. Při jedné z drobných oprav byly náhodně pod střechou objeveny dva záhadné nápisy, které nemají mezery mezi slovy a čteny zepředu i pozpátku mají stejný text. Správně psány vypadají takto: Signate, signate, mere me tangis et angis; Roma, tibi subito motibus ibit amor (Na vědomí tobě znamení, poskvrníš-li mě dotykem, budeš zardoušen; Říme, tobě náhle převraty bude obětována láska). Tyto věty nedávají hlubší smysl, ale je prý v nich ukryta magická formule síly a moci. Jsou tzv. magickou pastí - zaříkadlem, kterého se měly polekat zlé mocnosti. Podobné nápisy bývaly obvyklé na sakrálních stavbách zejména v Itálii.
Nejníže položené sochy na věži jsou na konzolách, ukončujících oblouk brány. Na východním průčelí (tj. staroměstská strana) vlevo je lev požírající kýtu, vpravo orel požírající zajíce. Na západní straně vlevo je boj orla s gryfem, bájným ptákem, který má hlavu, krk a křídla orla a tělo, končetiny a ocas lva, vpravo lev bojuje s hadem. Gryf byl zrozen ze spojení lva a orla a tato symbolika je na věži zajímavým způsobem naznačena: v trojúhelníkovém štítu nad sochou sv. Víta je umístěna svatováclavská orlice, nad níž na konzole stojí český lev. Na svátek sv. Víta (15. 6.) dopadne stín hlavy lva na hruď orlice, čímž je zároveň symbolicky potvrzeno spojení Čech a Moravy. Na nárožích věže ve výšce asi 2m jsou drobná žertovná sousoší: vlevo je žena v hábitu a muž, jehož neposedná ruka je pod její suknicí (zlé jazyky říkají, že se jedná o mnicha a jeptišku), vpravo se muž snaží rukou prozkoumat ženino poprsí.
Vedle horní části oblouku brány směrem k věžním nárožím je zobrazen ledňáček ve věníku (osuška svázaná do uzle - znak cechu lazebnického), který je symbolem Václava IV. Ledňáček je také symbolem lidské duše, dokáže prý ochránit od blesku, rozmnožovat skryté poklady a tišit bouře. Tato přízemní část věže do „výšky jezdce na koni“ odpovídá pozemskému, hříšnému světu.
Další pás odpovídá symbolice měsíční; nad bránou na východní straně jsou znaky zemí, kterým vládl Karel IV., včetně Zhořelce a Dolní Lužice, které získal roku 1373, ale hned po jeho smrti (1378) se oddělily. Tato výzdoba tedy musela vzniknout ještě za Karlova života. Dva prostřední znaky jsou nejdůležitější: černá orlice ve zlatém poli - císař římský a stříbrný dvouocasý lev na červeném poli - král český.
První patro má skrytou symboliku sluneční; uprostřed je socha patrona mostu sv. Víta, stojící na modelu mostu, po jeho stranách sedí postavy Karla IV. (už jako starší muž) a Václava IV. (jako mladík), zastřešené trojúhelníkovým štítem zdobeným 24 kraby - symboly 24 hodin dne. Oba panovníci mají na hlavách císařskou korunu. Nad nimi jsou postavy sv. Vojtěcha a sv. Zikmunda.
Sochy vznikly v období mezi l. 1380 - 1400. V roce 1854 byly neodborně restaurovány V. Linhartem a J. Heidelbergem. V roce 1978 byly nahrazeny kopiemi z umělého kamene, originály jsou vystaveny v Lapidáriu Národního muzea. Na boční straně věže (směrem ke konventu křižovníků) je od roku 1857 deska s latinským nápisem připomínajícím obnovu mostu po povodni roku 1784.
Průjezd brány sklenutý gotickým obloukem je 8 metrů široký, na jeho klenbě jsou zbytky gotické malby, které v letech 1877 - 78 domaloval Petr Maixner. Síťová klenba průjezdu je žebry rozdělena na 8 polí, v nichž je opět zobrazen ledňáček ve věníku. V dolní části je lázeňská dívka se džberem v ruce - připomínka pověsti o lazebnici Zuzaně, která vysvobodila krále Václava IV. ze sousední lázně, kde se byl umýt v době svého věznění. Z průjezdu se po točitém schodišti se 138 schody vchází do věže. Sloup, okolo něhož se otáčí schodiště, je zakončen nahoře sochou věžníka z 50. let 15. století. V prvním patře bývala patrně strážnice, odtud se kdysi spouštívala železná mříž, kterou se zavírala brána. Ve druhém patře, které sloužilo jako vězení dlužníků z lepších rodin, je od roku 1880 novogotický strop, provedený podle návrhu arch. Jana Schöbla. Okna jsou opatřena vitrážemi podle kartónů Jiřího Binka. Věž je vysoká asi 47 metrů, výška střechy s ochozem je cca 18 m.
Na podzim roku 2006 byly nahrazeny kopie z méně kvalitního umělého kamene z roku 1978 novými exponáty z kvalitního hořického pískovce. Vyměněny byly sochy sv. Zikmunda, sv. Vojtěcha, sv. Víta, Karla IV. a Václava IV., lev a dvě helmice. Při výměně byl využit unikátní středověký jeřáb, který podle obrázku z bible Václava IV. sestrojili Vít Mlázovský a Petr Růžička ze společnosti Ars Tignaria.
Kolo jeřábu je poháněno lidskou silou, maximální nosnost je 700 kg. V současnosti je možno jej vidět na hradě Točník, kde bude nejprve využit při opravách hradu a poté se stane funkčním exponátem.
Je v jádru románská, pochází asi z počátku 2. čtvrti 12. století. Je zřejmě starší než byl Juditin most. Je stavěna z opuky a byla součástí levobřežního opevnění. Zbytky rustikované omítky, okenní šambrány, štíty a střecha jsou z doby renesanční úpravy z roku 1591. Na začátku 15. století bylo ve věži zřízeno vězení pro nejtěžší provinilce. Od konce 16. století do roku 1784 sloužila jako celní úřad. Potom vystřídala několik majitelů a od roku 1893 patří městu. Věž není veřejnosti přístupná. Ve sklepení se zachoval unikátní soubor rytin pocházejících z poloviny 13. století, které zobrazují lidské postavy, zvířata a zbraně, osmicípou hvězdu a řadu šlechtických erbů.
K věži je přistaven malý domek, zvaný celnice. V jeho prvním patře vedle vchodu do menší mostecké věže se nachází pozdně románský opukový reliéf, který zdobil východní průčelí věže a až do 16. století byl vidět z mostu. Koncem 19. st. byl náhodně odkryt, poté další půlstoletí skryt pod bedněním. V r. 1951 byl upraven péčí Uměleckoprůmyslového muzea a v letech 1981-83 restaurován akad. sochařem Jožkou Antkem. Reliéf, již v době svého objevení značně poškozený, je chráněn velkou předsunutou skleněnou tabulí. O původu a námětu díla se vedou spory. Na reliéfu jsou dvě postavy téměř v životní velikosti: vpravo panovník sedící na trůně, vlevo klečící muž jakoby panovníkovi něco podával nebo od něj něco přijímal. Mezi nejpřijatelnější patří názor, že jde o císaře Fridricha Barbarosu a klečícího krále Vladislava v okamžiku, kdy císař předává Vladislavovi královskou korunu. Další názor nabízí např. téma adorace Přemysla Otakara II.
byla postavena po roce 1464 na náklad Jiřího z Poděbrad na místě starší věže románské. Její podoba navazuje na koncepci Parléřovy Staroměstské mostecké věže. Stavební materiál tvoří velké pískovcové kvádry. Na věži jsou připravené výklenky, do nichž byly patrně plánovány i monumentální sochy, jejichž provedení však nebylo realizováno. Důkladně opravována byla v letech 1874-79 pod vedením arch. Josefa Mockera. Věž sloužívala jako hláska a skladiště. Výška věže je 45 m bez makovic a špiček, ochoz je ve výšce 26 m. Je veřejnosti přístupná.
Branou mezi oběma věžemi se vchází na Malou Stranu. Brána má nadezdívku s cimbuřím, je opatřená znaky zemí Václava IV. (lev lucemburský, lev český a moravská orlice, pod nimi znak Starého Města na straně mostní, vratislavská orlice, český lev, dolnolužický znak, pod nimi erb malostranský do Mostecké ulice). Brána vznikla po roce 1411 na místě starší, nepochybně románské stavby.
Karlův most
Praha 1 - Staré Město 110 00
Telefon: 724 911 588
Web: http://www.praguewelcome.cz/, http://www.prazskeveze.cz/
Karlův most
Praha 1 - Malá Strana 118 00
Telefon: 724 911 588
Web:http://www.praguewelcome.cz, http://www.prazskeveze.cz/
celoroční provoz
pondělní provoz
"Prague Monuments Pass" - vstupenka do všech objektů PIS (Staroměstská radnice a věž, Petřínská rozhledna, Zrcadlové bludiště na Petříně, Prašná brána, Malostranská mostecká věž, Staroměstská mostecká věž, Věž chrámu sv. Mikuláše)
Prodej vstupenek končí 30 minut před uzavřením.
I. podlaží: promítání 18minutového filmu Karlův most - paprsek staletími - o astronomických a astrologických souvislostech vzniku Karlova mostu - v jazykových mutacích: česky, anglicky, německy, francouzsky, italsky, španělsky a rusky
II. patro: Císař Karel IV. - ucelená expozice o životě a době Karla IV.
Návštěvníci si mohou v atmosféře středověké komnaty s nádherným kazetovým stropem prohlédnout historické kostýmy císaře Karla IV., arcibiskupa Arnošta z Pardubic, stavitele Petra Parléře, královny Alžběty Pomořanské a malého krále Václava IV., které byly zhotoveny podle středověkých střihů a na základě dobových vyobrazení s maximální možnou autenticitou. Součástí jsou též životopisy osobností a tematicky řazené tabule, které návštěvníkům přiblíží nejrůznější tváře doby i samotného Karla IV.
Expozice „Pražský adept - alchymie rudolfínské doby" návštěvníky svou atmosférou přenese do 16. století, do doby vlády Rudolfa II., kdy Prahu navštěvovali nejslovutnější alchymisté, astronomové a astrologové tehdejší doby.
V prvním patře je expozice věnována alchymii v podobě materiální a vysvětluje blízkost alchymie s hutnictvím a lékařstvím. K vidění je mj. kopie alchymistické pece. Ve druhém patře je expozice soustředěna na spirituální část alchymie a současně představí dvě nejznámější jména té doby - Edwarda Kellyho a Johna Dee.
Troubení historických trubačů denně každou celou hodinu